středa 10. listopadu 2010

PREMATURITY AWARENESS MONTH

video

Vezměte s sebou fialový balónek...



Kam? Do Primátorského domu v Praze, na oslavu Mezinárodního dne předčasně narozených dětí.

Kdy: 15.listopadu 2010


Proč? Jako symbol naděje pro nedonošené děti které právě bojují o svůj život, jako vzpomínku na těžké chvíle, které jsou naštěstí za Vámi, jako symbol příslušnosti a spojení komunity, která si přeje dobrou a lepší budoucnost pro předčasně narozené děti. Až ho ponesete po ulici a někdo se Vás zeptá, co to znamená, co se dnes děje? Prostě mu řeknete: Nedonošené děti mají dnes svátek :-))
Balónek umístěte v prvním patře hned u vchodu na speciálně připravené věšáčky.
Nemůžete na akci přijít? Balónek nechte nafouknout heliem a vypusťte ho...právě 15.listopadu jako symbol podpory a naděje...


Cena PURPUROVÉ SRDCE


Občanské sdružení Nedoklubko ve spolupráci s Českou neonatologickou společností (ČNeoS) vyhlašuje letos poprvé cenu Purpurové srdce Záštitu pro letošní ročník převzala Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP).

K udílení ceny Purpurové srdce vedly členy sdružení Nedoklubko dva důvody. Rádi bychom vyzdvihli a ocenili osobnosti, které se významným způsobem podílejí na péči o předčasně narozené děti. Upřímně si vážíme úsilí a obětavé práce všech lidí pracujících v neonatologickém oboru a oborech příbuzných.

Zároveň si však uvědomujeme, že se vysoká úroveň péče, v důsledku nedostatku prostředků, prostor a personálu, mnohde stává neudržitelnou. Proto bychom chtěli širší veřejnosti problematiku předčasného porodu přiblížit z různých pohledů a upozornit na její závažnost. Věříme, že se nám společně podaří posouvat věci tím správným směrem ve prospěch předčasně narozených dětí a jejich rodičů…


Příběh Purpurového srdce
Jednoho dne se narodilo děťátko, přišlo na svět nedonošené a maličké, ale dostalo se mu lásky jako jiným dětem. Jeho rodiče měli již od počátku pocítit tíhu osamocení. Dostalo se jim radosti z rodičovství, ale poznali i strach z možné ztráty dítěte, zažili radost ze zrození, ale i smutek z nesplněného snu. Měli přece žít čas radosti, ne čas plný smutku, hněvu a bolesti. Těžko mohli tito rodiče vědět, že nejsou sami.


Purpurové srdce se zrodilo z myšlenky vypůjčené z Armády Spojených států, kde udělují medaili za zranění v boji. Je snad větší bitvy než je bitva o život, v níž zranění utrpěná předčasným narozením zůstávají s dítětem i jeho rodinou již navždy. Purpurová barva byla kdysi vyhrazena pro královský majestát; podtrhuje jeho mimořádnost a je genderově neutrální. Barva srdce není plná, ale má v sobě proužky – u každého srdce jiné, tak jako je každé dítě trochu jiné, jako je každá životní cesta jiná. Základní provedení je však stejné, přesně tak, jako je stejná i základní zkušenost. Srdce je vyrobeno ze skla, je pevné nikoliv však tak pevné, aby vydrželo drtivý úder. Nedonošené dítě je silné, není ale nepřemožitelné. Tvar srdce byl zvolen proto, že srdce je náš střed, každým úderem obnovuje život a naději, symbolizuje lásku. Na spodní hraně Purpurového srdce visí stříbrná slza, symbolizuje slzy prolité rodinou nedonošeného dítěte, slzy dobré i zlé, radosti i žalu.

Purpurové srdce je odznakem jednoty mezi zvláštní skupinou lidí, skupinou, která nehledí na zemi původu, jazyky, hospodářskou vyspělost, rasový původ či náboženské vyznání. Její členové mají jeden společný cíl: naději na budoucnost nedonošených dětí. Patří do ní nejen rodiče a dítě, ale také sourozenci, prarodiče, tety a strýcové, bratranci, zdravotní sestry, lékaři, duchovní a přátelé. Ti všichni sdílí pouto, které nelze vyjádřit slovy, lze je poznat jen srdcem. To srdce Vás může provázet, když se cítíte sami, může Vám připomenout, že existují stovky dalších lidí, které Vás chovají ve svém srdci. Máte tak možnost svůj příběh sdílet s ostatními.

Autorem konceptu Purpurového srdce je Renea Ericson, maminka nedonošeného chlapečka Andrewa narozeného ve 28 týdnu těhotenství, a dvojčátek Maggie a Cora narozených ve 31 týdnu těhotenství.

Autor textu: Renea Ericson a Ingrid Renfors
Překlad: Miloslav Vágner


Co symbolizuje Purpurové srdce?
Purpurová srdce nedonošených dětí jsou ručně vyráběná z českého skla a mincovního stříbra. Jsou silná, jako všechny nedonošené děti, nikoliv však tak silná, aby vydržela drtivý úder.



Purpurová barva je barva královská; barva králů a královen i všech nedonošených dětí. Tvar všech srdcí je stejný, ale barevné linie na každém z nich jsou jiné, tak jako je jiný zápas každé rodiny nedonošeného dítěte.

Stříbrná slza je poctou těm předčasně narozeným dětem, které jsme ztratili; symbolizuje slzy prolité všemi rodinami nedonošených dětí v časech zkoušky.


Cena Purpurové srdce se bude předávat ve čtyřech kategoriích:

1.Osobnost České neonatologické společnosti
2.Osobnost veřejného života
3.Cena široké veřejnosti

4.Osobnost občanského sdružení Nedoklubko


Výběrová komise je složena ze zástupců organizací Nedoklubko, ČNeoS a VZP. Vítěz kategorie Ceny široké veřejnosti vzejde z hlasování mezi dvanácti kandidáty, navrženými rodiči. Hlasovat můžete i vy na tomto webu a současně i na stránkách VZP.

Slavnostní vyhlášení vítězů všech kategorií ceny Purpurové srdce proběhne 15. listopadu 2010 v Primátorském domě v Praze u příležitosti Mezinárodního dne předčasně narozených dětí. Slavnostní shromáždění bude zahájeno v 9 hodin seminářem pro zdravotní sestry, odpoledne od 14 hodin se bude konat seminář pro rodiče předčasně narozených dětí a další zájemce. Nosné téma letošního ročníku semináře pro rodiče bude Dotek a jeho význam pro podporu rozvoje dítěte a vzájemného vztahu.

Slavnostní večer a předávání cen bude probíhat od 18 do 20 hodin. Večerem bude provázet patronka Nedoklubka Štěpánka Duchková.

Zveme všechny rodiče, příznivce a odborníky, kteří se zajímají o problematiku nedonošených miminek a není jim lhostejný osud české neonatologie. Těšíme se na setkání s Vámi.



Nominace na Cenu širší veřejnosti
http://www.baby-klub.cz/nedoklubko/

neděle 25. července 2010


O malých nedočkavcích, předčasných rodičích a Nedoklubku


Jen něco přes šest procent dětí se rodí dříve, než je u lidského druhu obvyklé. Šance stát se „předčasnými“ rodiči je tedy relativně malá. Obvykle však předčasný porod velmi otřese jejich dosavadními životy…

Medicína považuje za nedonošené takové dítě, které přišlo na svět mezi 24. až 37. týdnem těhotenství. Díky pokroku se výrazně zvýšila šance na přežití i dětem extrémně nezralým na spodní hranici tohoto intervalu. Zázraky, stejně jako mince, však mají dvě strany. Čím gestačně „mladší“ dítě se podaří zachránit, tím vyšší je pravděpodobnost, že bude mít nějaké vážnější zdravotní problémy. V kategorii extrémní a neuvěřitelně nízké porodní hmotnosti je to skoro 50 % dětí. (Dort a kol., 2005)

Menší část předčasných porodů je plánovaných – děti z vícečetných těhotenství počínaje trojčaty se rodí dříve, aby se předešlo pozdním gestačním komplikacím, jindy lékaři rozhodnou o dřívějším porodu z důvodu zdravotního stavu matky či dítěte. Příčinu mnoha předčasných porodů se nepodaří odhalit vůbec. Prostě přijdou jako blesk z čistého nebe. Pak nezbývá, než se spokojit s vysvětlením, že je miminko zkrátka nedočkavec.

Existují názory, že předčasně narození lidé mají problém s určitou unáhleností i později v životě. Příliš brzy se ocitli „v prostoru bez fyzických hranic“. Přístup Pesso-Boyden doporučuje děti v inkubátoru obkládat „podkůvkami“ z textilu či jiného měkkého materiálu, aby se simulovalo prostorové omezení biologické dělohy a dětem se na neurologické úrovni vytvořily v mozku spoje „natáhnu ruku (nohu) a cítím hranici“. Později v životě jim to může usnadnit vnímání a akceptaci hranic v širším smyslu. (Pesso a kol., 2009)


Tobě to dneska sluší

Přibližný termín porodu se nastávající matka dozví hned při první návštěvě poradny pro těhotné, a pokud gravidita probíhá fyziologicky, začne si sama sebe představovat s miminkem doma či na vycházkách, řekněme na jaře. Předčasný porod je typická situace mimo plán. Rodiče mnohdy ještě ani nestihli přemýšlet o jménu dítěte.

Psychický stav ženy po předčasném porodu splňuje všechny charakteristiky krizové situace, rozvíjí se stres, a pokud nejsou vlastní copingové mechanismy ženy dostatečné a nedostane se jí odborné pomoci, dá se mnohdy počítat i s posttraumatickou stresovou poruchou či depresí. (Jotzo, Poets, 2005)

Předčasný porod biologicky probíhá skoro stejně jako porod v termínu. Narodí se dítě a u ženy začnou hormonální proměny pracovat ve prospěch laktace a rozvoje rodičovského pečovatelského chování. Zde však přichází zásadní rozdíl. Předčasná matka nemá o koho pečovat, neboť dítě neprodleně putuje do inkubátoru, jelikož jeho životní funkce jsou nestabilní a musí být monitorovány, případně dokonce přístrojově podporovány.

Z pozorování savčích samic víme, že většinou nevěnují pozornost mláďatům, která nevypadají a neprojevují se dostatečně typicky pro novorozence daného živočišného druhu. Pokud je mládě slabé, málo se hýbe a nevokalizuje, neupoutá matčin pečovatelský zájem a zemře. (Stern, 2007) Předčasně narozené dítě také zpravidla nenaplňuje mentální reprezentaci ženy o tom, jaký bude její potomek. Mnozí rodiče tak prožívají překvapení a možná i zklamání či šok, když poprvé vidí maličké, červené stvoření s nápadně štíhlými končetinami hovící si ve změti kabelů a hadiček v inkubátoru. Biologický program říká: „Ne, takhle dítě nevypadá.“ Ale působí i lidský rozum a rodiče si zároveň uvědomují, že je to jejich (často dlouho plánované a očekávané) dítě.

Veliké pletené pestré čepičky, ponožky a jiné kojenecké oblečky, které vyrábějí sestry z JIP, dobrovolnice nebo maminky, jsou samy o sobě formou nevyřčené psychologické pomoci. V inkubátoru je dostatečná teplota a dítě by se bez nich dobře obešlo. Oblečení však dělá nedonošené dítě větším a baculatějším, čímž se více podobá normálnímu novorozenci a lépe naplňuje „dětské schéma“. (Fraňková, Klein, 1997) Rodičům to pomáhá aktivovat přirozené pečovatelské chování a navazování pozitivní konverzace ve vztahu k dítěti i k personálu: „Tobě to ale dneska sluší… máš pěkné ponožky, kdopak je vyrobil…“ Pro mnohé ženy jsou ruční práce relaxací a po předčasném porodu může mít výroba oblečení pro dítě podpůrný psychoterapeutický efekt.


Nelehké hledání vztahu

Životní a zdravotní perspektiva nedonošeného dítěte je velmi křehká. Krátce po porodu se málokdo odváží tvrdit něco s jistotou. Matka, ale i otec procházejí obrovským mixem pocitů, strachu a obav, v nichž se vynoří i mnohé, které si „slušný rodič“ zapovídá připustit: „Bylo by pro všechny lepší, kdyby TO umřelo…, … co když bude postižené, nevidomé, hluché, nechodící… nechceme takové dítě…“.

Jenže i tyto psychické obsahy existují zcela reálně a ovlivňují chování předčasných rodičů. Extrémem může být odmítnutí dítěte a vytěsnění faktu předčasného porodu. Evolučně a biologicky je však toto chování zcela adekvátní dané situaci.

Strach z úmrtí dítěte může tvořit dočasnou bariéru při vědomém budování vztahu k němu. Jedná se o zcela přirozenou obrannou reakci známou jako anticipatorní žal. Někteří rodiče váhají dát dítěti jméno či se cítí vinni, že je dost nemilují. To se ale zpravidla mění k lepšímu, když dítě překoná počáteční krize. Rodiče v té době většinou zpracují svůj šok, což jim umožní vidět celou situaci v lepší perspektivě.

Vztah matek k méně zralým dětem (narozeným mezi 24. a 32. gestačním týdnem) se zdá překvapivě těsnější, jako by prožitek toho, že dítě bojovalo o život, sbližoval a motivoval rodiče k větší účasti a vzniku silnější vazby. Gestačně zralejší děti (narozené po 32. týdnu těhotenství) mívají menší či dokonce žádné zdravotní komplikace. Přesto se biologicky naprogramované pečovatelské chování a vztah k dítěti (v angl. bonding) u matek rozvíjejí paradoxně s většími problémy. Každopádně se od samého počátku vztah rodiče a nedonošeného dítěte vyvíjí náhradním způsobem. Tento způsob není součástí přirozeného biologického chování a rodiče se mu musí učit. V jejich vztahu k dítěti pravděpodobně nadlouho zůstane hodně obav, úzkostné pozornosti a hyperprotektivity.

Rodiče se nezřídka musí se svými pocity a problémy poprat sami. V českých neonatologických centrech není psychologická krizová intervence rodičům nabízena automaticky. Do jisté míry ji supluje zdravotnický personál. Díky Bohu za jejich ochotu a vstřícnost, ale jejich práce to není – mají jiné dost. Ideální by bylo, kdyby v každém neonatologickém centru působil psycholog, nejlépe jako součást celého zdravotnického týmu.

Předčasní rodiče potřebují pravdivé informace o svém dítěti (nikoli chlácholení a falešné naděje), zcela konkrétní rady a instrukce, co mohou v daný okamžik udělat. Potřebují prostor, v němž by mohli bezpečně ventilovat svoje pocity a mluvit o svých „černých“ myšlenkách. Potřebují ujistit, že pečovat též o svoje blaho je legální, a dokonce velmi žádoucí. Když jim někdo pomůže sejmout břímě pocitů viny za nepříliš zdařilý start do rodičovství, budou moci uvolnit svoje rozumové a energetické kapacity ve prospěch dítěte. Navštěvovat svého potomka na neonatologické jednotce intenzivní péče je náročné a stresující. Mnozí předčasní rodiče každodenně váží dlouhou cestu do města, kde je nemocnice s „jejich“ inkubátorem. Miminko uvnitř potřebuje hodně energie na dokončení svého gestačního vývoje. Nevíme skoro nic o tom, co prožívá, ale dá se předpokládat, že více vytěží z návštěvy rodičů, kteří jsou odhodlaní s optimismem čelit osudu, než takových, kteří přijdou poplakat nad svým neštěstím, aby se následně mohli tiše zhroutit.


Psychologie dnes (č. 12/2009), vydává Portál.

úterý 1. června 2010

Předčasný porod


Můj předčasný porod

Velice brzy po předchozím potratu se mi na těhotenském testu objevily 2 čárky.


Mé první těhotenství skončilo potratem, přišli jsme o dvojčátka. V té době se mé kamarádce narodila holčička a já byla plná rozporuplných emocí. Chtěla jsem se radovat s kamarádkou, ale zároveň se mi chtělo plakat, proč nám se to zrovna nepovedlo, co jsme udělali špatně. Miminko jsme chtěli moc oba a pro mě každé měsíčky znamenaly falešnou naději.

Naštěstí velice brzy po potratu se mi na těhotenském testu objevily 2 čárky. Sama jsem tomu nemohla ani uvěřit, ale byly tam. Hned jsem to hlásila příteli, ale přišla ledová sprcha. Těhotenský test nechtěl ani vidět, bál se, aby nepřišlo další zklamání.

Objednala jsem se ke gynekologovi. Sestřička mi nabrala krev a šla jsem k doktorovi na UTZ. Bohužel nebylo nic vidět a podle výsledku z krve se mohlo jednat o mimoděložní těhotenství. To se naštěstí nepotvrdilo a já o pár dní viděla tu malou kouzelnou tečku na UTZ.

Stále jsem se však nemohla radovat. Moc jsem se bála a tak začalo dlouhé období čekání. Nejdřív, jestli bije srdíčko, pak pomyslná hranice mého potratu, vše jsme zvládli na jedničku a já se pomaličku připravovala na roli mámy. Byla jsem šíleně unavená a těhu nevolnosti mi daly tak zabrat, že jsem skončila v nemocnici kvůli dehydrataci. Naštěstí i to jsme zvládli a tak jsem pomaličku začala chystat výbavičku.

Ve 26. týdnu se mi udělalo nevolno, bolelo mě v podbřišku a bříško mi začalo tvrdnout. Dala jsem si teplou koupel, lehla si, usnula, pak se probudila, ale bříško pořád bolelo a tak jsme jeli do porodnice. Po vyšetření mi pan primář sdělil: „Vždyť vy rodíte, máte porodní nález, ve vašem případě se jedná spíš o potrat, uvidíme, co s tím ještě můžeme udělat.“

Pro mě i pro přítele to byl šok. Miminko je ještě moc maličké na to, aby teď přišlo na svět. Sepsali se mnou příjem, napíchli kanylu, dali infuzi proti kontrakcím, injekci na uklidnění a začalo mi dlouhé čekání. Každičká hodina, kdy mé miminko vydrželo se mnou v bříšku, byla jedna malá výhra. Nejdřív to byly hodiny, pak dny, nakonec měsíce. Jednou bylo líp, podruhé zase hůř a já svého maličkého neustále chválila, jak je šikovný, že to se mnou ještě vydržel.

Přišly první propustky a pak definitivní propouštění domů. To jsem končila 32. týden a vypadalo to, že máme vyhráno a z nejhoršího jsme venku.

Bohužel přišly další kontrakce, takže jsem se vrátila zpátky do porodnice. Druhý den mi odtekla plodová voda, následovala antibiotika, léky na vyzrání plic miminka a rychlý převoz do porodnice Plzeň Lochotín, kde jsem po 2 dnech strávených na porodním sále porodila svého syna Honzíka.

Vážil 2 150 gramů a měřil 45 cm a měl 2x napevno omotaný pupečník kolem krku. Po porodu se nadechl, ale dechová aktivita byla nedostatečná, a tak mu trošičku museli pomoci. Ihned ho odnesli na JIRP, kde měl veškerou potřebnou péči. 2 hodiny po porodu se byl za Honzíkem podívat tatínek a přinesl mi aspoň fotečky. Řekl mi, že Honzík je veliký šikulka, že potřebuje jen trošičku kyslík, aby se mu lépe dýchalo a nemusel se tolik namáhat.

Druhý den ráno jsem se za ním byla podívat také. Minuty na chodbě, než se otevřely dveře od JIRPu, se mi zdály nekonečné. Jedinou útěchou pro mě byly příběhy nedonošeňátek a jejich fotky, jak byli maličcí a jak je vypiplali. Říkala jsem si, zvládla to i mnohem menší miminka, zvládneme to také. Pak se otevřely dveře a já mohla vidět prvně svého syna. Bylo to nádherné. I když byl maličký, vedle ostatních miminek vypadal jak macek. Mohla jsem si ho i pohladit, sestřička i lékař mi sdělili veškeré informace ohledně zdravotního stavu. Také jsem dostala 2 malé stříkačky, ať zkusím mému miminku odstříkat pár kapek mlíčka a pak mu je donesu. Jednalo se opravdu jen o pár kapek mlíčka, které jsem ze sebe po 20 minutovém úsilí nějak vyždímala. Přišlo mi to tak líto. Věděla jsem, že můj maličký mlíčko potřebuje a já žádné nemám, jen těch pár kapek. Se slzami v očích jsem to nic nesla na JIRP. Otevřela sestřička a řekla: „Jé, no to je úžasné, vy už nesete mlíčko, hned mu to stříknu do pusinky, ať ochutná, co to má za dobrotu od mámy.“ Díky téhle větě jsem se rozkojila a nevzdala to.

Ale Honzík nechtěl mlíčko trávit. Měl zavedenou sondičku přes nosánek do žaludku, ale mlíčko ne a ne papat, a tak dostával výživu do žíly. Už se prvně vyčůral, dokonce i vykadil, tak přišla malá úleva. Třetí den jsem mohla prvně klokánkovat. Bylo to úžasné, když mi sestřička položila ten můj uzlíček na hruď a on, jak uslyšel tlukot mého srdce, tak se zklidnil a snažil se zvednout hlavičku a šilhal očičkama nahoru, aby se podíval, kdo ho to v bříšku nosil. Prvně jsem si ho mohla přebalit a změřit mu teplotu. Měla jsem veliký strach ho vůbec nadzvednout, jak byl maličký, abych mu neublížila.

Po týdnu začal Honzík konečně tolerovat mlíčko a pár dní na to se mohl přestěhovat na JIPku a já s ním. Nejdřív jen na pokoj matek, jak já byla šťastná, najednou toho bylo tak moc, co jsem se musela učit.

Přebalování a měření teploty jsem se naučila už na JIRPu, ale na JIPu to už bylo úplně o něčem jiném. Přišlo první vážení, první pokusy o kojení, polohování na bříško. Druhý den na JIPu jsem se přestěhovala i s Honzíkem na jipový rooming a mohli jsme být konečně 24 hodin spolu. Učila jsem se veškerou péči o Honzíka, hlavně ho nakojit, aby se mohla vytáhnout sondička na výživu, kterou měl v nosánku. Moc nám to nešlo, tak jsme se učili papat ze stříkačky přes prst. Nejdřív baštil 1 ml, pak 2, 5, 10 ml, pak 15 ml, 20, až nakonec 50 ml.

Hned první noc na JIPu nám začala pípat nanynka. Honzík si dal pauzičku v dýchání a já jsem se z toho nervově zhroutila. Ještě teď mě z toho mrazí. Druhý den místo nanynky dostal monitor dechu a hlídal se více v noci. Když spinkal, tak mu saturace několikrát klesala dolů i k 76%. Mezitím se musel svítit kvůli žloutence a postupně se mu snižovala teplota, až se nakonec přendal z inkubátoru do vyhřívané postýlky. Doktorům se však pořád nelíbilo Honzíkovo bříško. Měl ho pořád moc nafouklé a tak se cvičilo a pomáhalo hadičkou. Bez ní se Honzík neuměl vykakat.

Pak přišla zpráva, že by Honzík mohl jít druhý den domů. To bylo úžasné. Vážil 2 180 gramů, přibíral a tak se mu ráno po vizitě vypnulo vyhřívání v postýlce. Bohužel Honzík nezvládl udržet teplotu, trošku se podchladil a tak mu večer vyhřívání pan primář zase zapnul. Také bříško bylo nafouklé více než jindy, tak s ním sestřička trošičku zacvičila. Honzík se vykakal, ale ve stolici byla krev, takže mi Honzíka vzali zpátky na JIPku a já zůstala na pokoji sama.

V noci Honzíkovi dělali veškerá vyšetření včetně ultrazvuku. A Honzík se po zdravotní stránce zhoršoval. Nechtěl pít ani z prsa ani ze stříkačky, takže jsme se vrátili zpátky k sondičce, neudržel teplotu, stačilo jen chvilkové vyndání z inkubátoru a hned se podchladil, vrátila se mu žloutenka, takže se z nás zase na pár dní stala světluška, a do toho zakázali návštěvy kvůli chřipkám. Primář mu dal přezdívku „velký nedonošený“ a vysvětlil mi, že Honzík je sice veliký, ale má typické problémy nedonošených miminek. Od sestřiček dostal přezdívku „zmrzlina“. Pobyt na neonatologii jsme si prodloužili o dalších 14 dní, kdy jsme se vším začínali od začátku, ale mnohem pomaleji, aby se nic neuspěchalo a Honzík měl dost času se se vším vyrovnat.

Nakonec nás po měsíci stráveném na neonatologickém JIRPu a JIPu pustili konečně domů s váhou 2 480 gramů a my mohli Vánoce oslavit společně doma.


Autorka: Soňa a její syn Honzík
Zdroj: www.rodina.cz

pátek 9. dubna 2010

Bojujeme za předčasně narozené děti



Ročně se narodí asi 8000 dětí předčasně, jejich počet roste



Praha 8. dubna (ČTK) - V Česku se ročně narodí asi 8000 dětí předčasně. Počty dříve narozených však stoupají. Současný systém vybudovaný v 90. letech se o ně nestačí starat a hrozí, že kvalita péče bude klesat, řekl dnes novinářům předseda České neonatologické společnosti profesor Richard Plavka. Za posledních osm let podle statistik vzrost počet novorozenců s nízkou porodní hmotností v ČR o 64 procent.

V ČR je nyní 12 specializovaných center poporodní péče. "Systém péče je nesmírně efektivní," uvedl Plavka. Podle něj však chybí zhruba sto lůžek specializované péče, což představuje náklad 150 milionů pouze za technické vybavení jako třeba inkubátory. Chybí ale také finance pro kvalitní personál, nynější je nesmírně přetěžovaný, upozornil.

Zatímco v roce 2008 se narodilo 8638 dětí s nízkou porodní hmotností (pod 2,5 kilogramu), v roce 2000 to bylo 5277 dětí. Hospitalizace novorozenců s velmi nízkou porodní hmotností (pod 1,5 kilogramu) trvá několik měsíců. Paušální platby nezohlednily nárůst péče, přitom v přepočtu stál objem poskytnuté péče 738 milionů navíc, vyčíslil Plavka.
ČR má jeden z nejlepších systémů péče o předčasně narozené děti na světě, měřeno například novorozeneckou úmrtností, řekl poslanec Evropského parlamentu Milan Cabrnoch, jenž pracoval jako dětský lékař a devět let se zabýval vývojem novorozenců.

Novorozenecká úmrtnost se v devadesátých letech významně snížila v celé Evropě, v Česku dokonce několikanásobně. Úmrtnost novorozenců je několikanásobně nižší, když se miminko narodí ve specializovaném centru. Podle odborníků je však nutné zlepšit i následnou péči o nedonošené děti.

Zejména děti s velmi nízkou porodní hmotností (pod 1,5 kilogramu) a s extrémně nízkou porodní hmotností (pod kilogram) mohou mít poruchy motoriky, chování nebo problémy s řečí. Bývají hyperaktivní či mají problémy v emočním a sociálním vývoji, zaostávají třeba ve škole, řekla psycholožka Daniela Sobotková.

Rodiče nedonošených dětí prožívají stres a strach o zdraví dítěte. Poté mívají zvýšené výdaje třeba za dojíždění na rehabilitace. Důležitá je proto i finanční podpora rodičů, míní Lenka Novotná z občanského sdružení Nedoklubko podporujícího rodiče dříve narozených dětí.

Počty předčasně narozených dětí v ČR v roce 2008
(celkem se narodilo 117 757 dětí)

hmotnost počet dětí
méně než 2,5 kilogramu

8643

1 až 1,5 kilogramu

857

pod 1 kilogram

471


Zdroj: Česká neonatologická společnost



sobota 20. března 2010

Nejhorší je začátek, říká maminka nedonošené Klárky


„Nemohla jsem se na to, co nás čeká, ani připravit. Ležela jsem v nemocnici a věřila, že se můj zdravotní stav zlepší a půjdu zase domů. Místo toho mi s lítostí oznámili, že jsem otevřená a budu rodit. Byla jsem v 24. týdnu,“ vypráví Lucie Stejskalová, maminka nedonošené Klárky, která po porodu vážila 450g. Tímto zážitkem neprošla sama. Podle statistik se v České republice ročně narodí asi 1200 miminek s porodní hmotností pod 1500 gramů.

„Hranice pro záchranu těchto dětí je právě na pomezí 24. týdne těhotenství,“ vysvětluje MUDr. Milena Dokoupilová, ošetřující lékařka Klárky. „Klárka nyní pobývá na našem oddělení už jeden a půl měsíce a váží už 750 gramů. Prošla sice dvěma infekčními komplikacemi a má za sebou i jednu operaci v blízkosti srdce, ale vede se jí velmi dobře. Pokud vše půjde tak, jak má, mohla by jít za dva až tři měsíce domů,“ chválí si stav Klárky lékařka.


Cítíte se podvedený

Většina těhotných žen o možnosti předčasného porodu ví, ale téměř nikdy je nenapadne, že by se to mohlo přihodit právě jim. O to větší šok potom přijde, když se jim to přihodí. „Začátek byl těžký, první dny jsem lítostí nemohla ani mluvit. Měla jsem spousty otázek, ale nešly vyslovit,“ vzpomíná Lucie Stejskalová. „Dva dny jsem stála u inkubátoru, koukala na Klárku a chtěla si ji vrátit zpátky do bříška, protože jsem věděla, jak moc tohle není v pořádku a jak tenká pavučinka mezi životem a smrtí nad ní visí. “ Její přítel přitakává. Při předčasných porodech jsou většinou právě partneři maminek těmi, kdo vidí nedonošená miminka první, maminky po porodu odpočívají. „Člověk se cítí podvedený, protože čeká normální průběh těhotenství a najednou během chvilky je to všechno úplně jinak,“ sděluje své pocity.

Co teď?
Rodiče se s touto situací vyrovnávají složitě. Většinou se velmi bojí, že dětem něco chybí, že budou vypadat divně. A teprve když je uvidí, přesvědčí se, že mají všechno vyvinuté, jenom je to všechno drobné, malinké a nezralé,“ vysvětluje lékařka.


První kontakt
Důležitý moment ve vztahu nedonošeného miminka a jeho nejbližších je překonání prvních obav. Maminka musí přemoci strach a poprvé si na děťátko sáhnout. „Usilujeme o co nejranější kontakt mezi dítětem a matkou. Většinou maminku při první návštěvě u miminka tak trochu tlačíme do toho, aby se svého miminka dotkla, pohladila je,“ říká MUDr. Dokoupilová. „Protože jakmile je maminky fyzicky cítí, začnou jim věřit.“ Sestřičky z oddělení je pak školí, aby se uměly o miminko částečně postarat, jakmile to jeho stav dovolí. Učí se měřit teplotu, otáčet je, přebalovat.

Klokánkování
„Koncem prvního týdne života je většinu dětí možno vzít z inkubátorů, aby si je maminky či tatínkové mohli pochovat. Říkáme tomu „klokánkování“. To je pro všechny maminky výjimečná chvíle, protože je miminko najednou jen jejich a nemusí se na ně dívat pouze „v krabici“. Je to jednak velmi důležitý psychický, emotivní moment pro maminky a pravděpodobně i pro děti a jednak to má i medicínské důvody. Klokánkování navozuje lepší hladinu hormonů a zlepšuje laktaci matek. Děti se také osidlují bakteriemi dospělé ženy, které pro dítě nejsou nebezpečné. Maminka proti těmto bakteriím současně tvoří protilátky, které vylučuje do mateřského mléka,“ vysvětluje lékařka.

I Klárka bude dnes u své maminky tři hodiny spát a pak se zase vrátí do inkubátoru. Klárku chová pravidelně i její tatínek, Jan Kosík. „Pocit, když ji mám na hrudi, je úžasný. Krásně tu spolu vždy spíme,“ směje se.


ZDROJ: www.babyweb.cz

neděle 7. března 2010

Předčasně narozené dítě narozené ve 25. týdnu těhotenství s váhou 275 gramů přežilo

Tým německých lékařů ukázal fotografie nejmenšího nedonošeného dítěte. Chlapec přežil navzdory předčasnému narození ve 25. týdnu těhotenství o váze jen něco málo přes půl kila. Dítě, které je lékaři přezdíváno jako "Tom Thumb" (Tom Paleček) byl menší než délka listu papíru A-4 a vážil něco málo přes 275 g, když se narodil císařským řezem 15 týdnů předčasně v Göttingenu v západním Německu v červnu roku 2009.
Dítě bylo v inkubátoru a 24 hodin denně napojeno na plicní ventilátor, srdeční monitor, močový katetr, žaludeční sondu a množství elektronických zařízení pro sledování všech životně důležitých orgánů kvůli hrozícímu riziku krvácení do mozku či selhání orgánů. V prosinci lékaři dítě prohlásili za "stabilní" po dosažení hmotnosti 8,2 liber (3700 gramů), což se považuje jako průměrná porodní váha v Německu. Teď, devět měsíců po jeho narození, kdy lékaři usoudili, že je chlapec dostatečně silný, aby přežil, dovolili propuštění chlapce z nemocnice a rodiče si jej mohou vzít si ho k sobě domů v Eighsfeldu v centrálním Německu.
Úředníci z nemocnice Göttingenu řekli, že po přezkoumání všech dostupných záznamů o předčasných porodech na celém světě, nebyli schopni najít narození chlapce, který by byl životaschopný při nižší hmotnosti. Tři dívky – jedna narozená v USA s pouhými 244 g - přežily s nižší porodní váhou. Nejmenší předčasně narozený chlapec vážil 10,4 oz. (295 gramů)


Dr. Stephan Seeliger, odborník na nedonošené děti, řekl: "Mluvil jsem s rodiči o narození již před porodem – zda-li zachraňovat či nikoliv. Nakonec jsem řekl: "Dobře, že jsme to udělali!'"
Zdroj: http://www.telegraph.co.uk

neděle 28. února 2010

Máma a já - deník nedonošeného miminka na pokračování


Zázraky se dějí! Porodní váha 730 g

Příběh holčičky Barunky, která přišla na svět po pouhých 26 dnech v maminčině bříšku a její porodní hmotnost byla 730 gramů vychází na pokračování v časopise "Máma a já". Sled všech událostí takřka den po dni zaznamenal její tatínek David Laňka.

Ukázka z "deníku nedonošeňátka":



15. listopadu - Po všech těch jobovkách a nervech je tu zase něco pozitivního. Barunka vydrží dýchat sama bez nCPAPU až tři hodiny! A další úžasná zpráva - doktoři se pokouší Barunku převést zpět na mateřské mléko a vypadá to více než dobře, protože Barunka mléko toleruje.

Alenka si dnes mohla Barunku přebalit. Když mi o tom dnes večer vypráví má něhu v očích a říká: „Pro většinu maminek přebalování nic není, ale pro mě to byla velká chvíle, poprvé se pořádně postarat o vlastní miminko. I když už bych to měla mít v malíčku, bylo to jako poprvé a ruce se mi klepaly.“ K těm klepajícím se rukám ale měla ku pomoci sestřičky. Jsou to úžasné ženské. Obětavé, citlivé, vstřícné. Vím, že jim nikdy nebudeme moci vrátit to, co pro Barunku a nás dělají. Bezmezně je obdivujeme.


21. listopadu – Barunce je zrušen poslední vstup do těla, tzv. zátka, kudy se podávaly vitamíny. Zůstává ji už „pouze“ sonda a „cpapik“. Zkouší stále dýchat bez něho po 2-3 hodinách.


24. listopadu – Tak ta naše prďka váží už 1300 g!!!


26. listopadu – Barunka se v noci rozhodla, že „cpapík“ už nechce a rudá vzteky si ho – dle vyjádření sestřiček – servala z nosánku… a od té doby si už dýchá sama :-) Dlabe teď už +/- 20 ml mateřského mléka na jedno krmení.


28. listopadu – Když už nemá Barunka nCPAP, mohla jí být sonda přendána z pusinky do nosánku, a co víc – zkouší si vypít mlíko z dudlíku. Dudlík se ji sotva vejde do pusinky, je nasazený na stříkačce, ale docela se jí podařilo tahat. Je to prostě šikula. Po tatínkovi, samozřejmě :-)


neděle 21. února 2010

Dříve narození




Každá maminka si přeje, aby se její dítě narodilo v pořádku. Ale co když se miminko rozhodne vykouknout na svět předčasně? Miminko dozrává během těhotenství postupně a čím později dojde k předčasnému porodu, tím je zralejší a tím méně zdravotních komplikací také hrozí.


Pokud se vaše dítě narodí jen několik dní před 38. týdnem (hranice pro předčasný porod) a jeho váha není nižší než 2500 gramů, nemusíte se obávat. S největší pravděpodobností bude vaše miminko naprosto zdravé. Čím dříve se ale narodí, tím hůře. Ovšem ani tehdy si nemusíte nic vyčítat. Příčiny předčasného porodu jsou různé a může to být i onemocnění, za které nemůžete. Hlavně si neříkejte, že je to vaše vina. I v případě hodně nedonošených dětí je tu naděje, že bude vaše miminko v pořádku. Lékaři dnes dovedou „zachránit“ plod, jehož váha se pohybuje kolem půl kilogramu. Tehdy se však musíte připravit na dlouhé měsíce, kdy bude dítě bojovat v inkubátoru o svůj život a svoje zdraví.


DO KTERÉ NEMOCNICE?

Jestli už vám předčasný porod hrozí, budete s největší pravděpodobností hospitalizována. „Snahou je porod oddálit a poskytnout dítěti čas, aby dozrálo.
Matce se podávají léky tlumící děložní činnost a kortikoidy, které vedou k indukci plicní zralosti, případně antibiotika při hrozící infekci,“ říká MUDr. Veronika Krejčová, neonatolog- pediatr Gynekologicko- porodnické kliniky v PrazeMotole. Někdy však není možné porod oddálit, a proto je ideální, aby proběhl v některém z perinatologických center (v ČR jich je 12 a jsou to nemocnice, kde je personální i přístrojové vybavení připravené na péči o riziková těhotenství i rizikové a nedonošené novorozence).

„Pro maminku je lepší, když se stihne převoz do takového centra ještě před porodem, takovému převozu se říká transfer in utero (převoz v děloze). Jsou však případy, že matka přijde do porodnice a porod je již v běhu, a je třeba jej akutně ukončit. Převoz již není možný a pak je nedonošený novorozenec převezen do centra po porodu v inkubátoru převozovou službou sanitkou nebo vrtulníkem,“ vysvětluje MUDr. Krejčová.


CO SE DĚJE S MIMINKEM NA JIP?

Novorozenecká jednotka intenzivní péče je místo, kde jsou hospitalizováni rizikoví a nedonošení novorozenci. K tomu je potřeba spousta přístrojů, léků a samozřejmě trénovaný personál. „Nedonošenému dítěti je potřeba zajistit vše potřebné, aby se mohlo dál vyvíjet. Vlastně všechny orgány a systémy jsou nezralé - nefunguje termoregulace, plíce, dítě má problémy s udržením tlaku, zajištěním vnitřního prostředí a látkové výměny, trávicí trakt není dozrálý na příjem a zpracování potravy, nefungují plně ledviny, nezralý je i zrak, sluch, imunitní systém,“ vyjmenovává MUDr. Krejčová.

Přesto o jeho život bojují nejen lékaři, ale i přístroje, jejichž cena se pohybuje kolem 2 milionů korun. Eva (38) vzpomíná na svého prvního syna, který se narodil ve 32. týdnu. Nebyl nejmenší, vážil 2 kilogramy, ale jeho plíce nebyly ani po nasazení kortikoidů dozrálé. „Když se narodil, ani jsem ho neviděla. Hned ho odnesli na JIP. Když jsem se pak na něj po porodu šla podívat do inkubátoru, byl to šok. Slzy mi tekly proudem, protože malý Davídek byl napojený na monitory, dýchací přístroj, do žíly mu dávali infuzi. Říkali mi, ať se připravím na všechno možné, i na to, že nepřežije.

Bylo to těžké, ale doktoři mi hodně pomohli, byli skvělí, na každou otázku se mi snažili odpovědět. Po pár dnech se jeho stav stabilizoval a po pěti týdnech jsme mohli domů. Nikdy ale na ten první pohled do inkubátoru nezapomenu, snad proto je Davídek ze všech mých dětí ten nejvíc opečovávaný, i když mu to nedáváme samozřejmě najevo.“ Na JIP se sleduje celkový stav dítěte, barva kůže, prokrvení, vyšetřují se srdce a plíce, pohyb střev, váží se pleny, měří se teplota. „Dítě je třeba polohovat, odsávat hleny z dýchacích cest. Později se provádějí další potřebná vyšetření - rentgenová, ultrazvuková a jiná. Při tom všem však dítě potřebuje co nejvíce klidu a minimálního rušení,“ říká neonatoložka Krejčová.


BEZ KOMUNIKACE TO NEJDE

Často přichází předčasný porod nečekaně. Rodiče sice vědí, že existují nedonošení novorozenci, ale najednou se jich to týká osobně. „Někdy jsou informace o této problematice neúplné, jindy vyloženě katastrofi cké, někdy až moc růžové. Je na lékaři, aby podal rodičům informace o konkrétním případu, všechno srozumitelně vysvětlil, protože samo prostředí s hadičkami a monitory je velmi stresující,“ vysvětluje dr. Krejčová. Informování o stavu miminka se děje postupně, tak, jak se jeho stav vyvíjí. „Rodiče se seznamují s průběhem, s možnými riziky, s plánovanými vyšetřeními, jsou plně informováni i o problémech, ale je třeba jim také dodat odvahu a naději,“ říká Veronika Krejčová.


NÁVŠTĚVY JSOU DŮLEŽITÉ

Kontakt maminky s narozeným dítětem je důležitý. I když leží třeba v inkubátoru a nemá stejné možnosti jako děti, které jsou po narození hned u maminek. Radka (37) vypráví, jak chodila za svým předčasně narozeným synem skoro každou hodinu, aby se přesvědčila, že dýchá, a aby ho aspoň mohla pohladit, dotknout se ho. „Když mi poprvé stiskl prst, který jsem mu otvorem prostrčila dovnitř, skoro jsem nedýchala štěstím. Najednou jsem věděla, že to zvládne, i když to trvalo ještě několik dlouhých týdnů,“ usmívá se Radka. Navštěvovat může dítě nejen maminka, ale i tatínek. Ovšem je potřeba řídit se pokyny personálu ohledně hygienicko-epidemiologických opatření.

„Rodiče se dovědí, co všechno mohou, jak na dítě mají mluvit, a co ho zbytečně ruší,“ vyjmenovává dr. Krejčová. Rodiče brzy sami zjistí, co se jejich dítěti líbí a co ne. Jestliže je maminka z porodnického hlediska schopná propuštění a miminko je na JIP, záleží na možnostech oddělení i matky. Někdy taková hospitalizace dítěte trvá i 3 měsíce. Některé porodnice mají několik míst pro matky nedonošených dětí, některé pro ně mají dokonce ubytovny. „Je-li dítě na jednotce intenzivní péče na dýchacích přístrojích a monitorech, maminka většinou odchází domů a za dítětem dochází. Odstříkává mateřské mléko a vozí ho s sebou do nemocnice. V době, kdy se začíná dítě kojit, je přijímána zpět na oddělení,“ vysvětluje lékařka.


VÍTE, ŽE …?


1. Součástí perinatologických center by měla být i poradna pro rizikové novorozence. Ta koordinuje péči o nedonošené a rizikové děti, spolupráci s lékařem pro děti a dorost, který má toto dítě v péči. Do těchto poraden se zvou děti, které se narodily předčasně (obyčejně pod 32. týden nebo 34. týden těhotenství, či pod 1500 gramů), nebo byly jinak rizikové.


2. Matky, které porodily nedonošené dítě, mají jiné složení mateřského mléka než ty, které porodily v termínu. Mléko má vyšší obsah bílkovin, vápníku a sodíku a vyšší kalorickou hodnotu. Pokud není možné zajistit takové mléko, podávají se dětem speciální formule mlék pro nedonošené děti. V našich porodnicích se mateřské mléko jiných matek „cizím“ dětem podává, na rozdíl například od USA, kde se toto nedělá z důvodu možné nákazy HIV, syfi lidou nebo žloutenkou.


***

AUTOR: MUDr. Veronika Krejčová pediatr-neonatolog, Fakultní nemocnice v Praze-Motole, novorozenecké oddělení Gynekologicko-porodnické kliniky UK, 2. LF


neděle 7. února 2010

Když se narodí miminko předčasně



Když se narodí miminko předčasně

Někdy jsou tak malé, že se pomalu vejdou do dlaní. Narodily se totiž moc brzy a říká se jim nedonošená miminka. Není ale důvod se plašit, s trochou trpělivosti z nich brzy budou rošťáci jaksepatří.




Určitě každá maminka sní o zdravém a bezproblémovém miminku. Jenže někdy se může stát, že se děťátku chce na svět prostě dříve, i když v maminčině břiše by mu bylo lépe. Své o tom ví i Jana Skálová z Prahy: „Když se Márinka narodila, byla jsem právě ve dvacátém devátém týdnu. A ještě dnes, když si vzpomenu, derou se mi slzy do očí. Byla tak malá, že se vešla do ruky. Musela být měsíce zavřená v inkubátoru, výživu dostávala sondou a já jen bezmocně přihlížela za sklem. První tři měsíce jsem proplakala, než jsem ji konečně mohla normálně pochovat a odvézt domů. I když to nebylo jednoduché ani doma, přece jen jsem byla klidnější. A dneska? Z Márinky je normální živá holčička, kterou baví škola, dělá sport a hraje na kytaru. Před deseti lety bych tomu nikdy nevěřila…“

Co se děje v nemocnici
Bohužel to není jednoduché ani pro miminko, ani pro jeho rodiče. Ze dne na den se změní totiž život celé rodině a to mnohem více než u zdravých donošených dětí. Miminka bývají umístěna ve speciálních inkubátorech, nezřídka kdy mají kolem sebe spoustu hadiček a přístrojů, které jim pomáhají s jídlem nebo třeba s dechem. Jsou pod stálou péčí sester a lékařů, a rodiče k nim mají jen omezený přístup. Což klade velkou zátěž na psychiku. Bohužel i zdravotní stav je často nejistý, mění se doslova z hodiny na hodinu, takže nepropadejte panice, když se malinko zhorší, nic to neznamená. Jen prodloužení pobytu v porodnici, který se může protáhnout i na pár měsíců. To ale za život stojí, ne? A jednoho dne přijde dobrá zpráva, že můžete jít domů…

Hurá už jsme doma… tak co s tím mrňouskem
Nedonošené miminko stráví většinou v porodnici několik týdnů nebo dokonce i měsíců. Při propouštění z porodnice si vyslechněte pozorně vše, co vám sdělí dětský lékař. Nebojte se zastavit jej v hovoru, nechte si problém podrobně vysvětlit a případně si vše v klidu přehledně zapisujte. A to i v případě, že by měl doktor naspěch, jak se často stává. Nenechte se nikdy odbýt. Zrušte v prvních dnech a týdnech po propuštění návštěvy. Nepouštějte k děťátku cizí osoby. Lahvičky a savičky, pokud je budete používat, pečlivě vyvářejte. Nezapomeňte připravovat umělé mléko z prvotřídní nezávadné vody. Mějte na paměti, že riziko zažívacích obtíží a infekcí je u oslabených dětí mnohem větší.
Až budete doma, co nejdříve telefonicky požádejte dětskou sestru, případně pediatra, které budete navštěvovat v místě svého bydliště, aby k vám ihned po propuštění z porodnice domů přišli. Z vlastní zkušenosti vám radím, abyste se nechodila registrovat do ordinace lékaře osobně a už vůbec ne s dítětem. Čekárny jsou plné nemocných dětí i dospělých a nejen vaše dítě, ale i vy sama byste měla v prvních dnech po propuštění dbát na to, abyste byla v čistém a zdravém prostředí. Nezapomeňte návštěvy doktorky u vás doma využít a sepsat si všechny dotazy, které vás ohledně péče a výživy děťátka zajímají. Počítejte s tím, že nedonošené miminko mívá poruchy rytmu spánku a bdění. Může plakat více než bezproblémové dítě. Tak se obrňte trpělivostí. Na miminko co nejvíce v klidu mluvte, často je při přebalování či cvičení hlaďte a mazlete se s ním. Naučte se jemné masáže nožek a hrudníčku. Nezralé děti bývají zvýšeně dráždivé, často sebou „škubají“ a lekají se. Počítejte s tím, a s miminkem manipulujte klidně a pomalu. Nedávejte mu nikdy pod hlavu polštářek. Miminko chovejte nejlépe v zavinovačce, cítí se tam bezpečně, jako v mámině bříšku. Velmi dobrá je také poloha zvaná „klubíčko“, kdy je miminko schoulené ve vaší náručí tak, jak bylo v bříšku.

Uklidnění na závěr
Když překlenete nejtěžší období do dvou let, kdy se vám možná budou zdát okolní děti napřed než to vaše a budou vás provázet drobné zdravotní problémy, přijde pohoda. Zhruba kolem jednoho roku věku nedonošeného děťátka se situace stabilizuje, ustupují zdravotní komplikace a batole začne normálně prospívat. Důležité je také říci, že předčasné narození neznamená žádný handicap. Takže vaše miminko nebude mít poruchy vývoje, intelektu či chování kvůli předčasnému narození. Může být trochu hyperaktivní, ale když jen to… A ještě jedna věc u nedonošených dětí zabírá – cvičení Vojtovou metodou. A o té si budete moci přečíst brzy i na Betynce online…

Samé dobré zprávy
Česká republika se už několik let pohybuje na světové špičce v nejnižší novorozenecké úmrtnosti. Jsme ve společnosti takových zemí, jako je Švédsko nebo Finsko. Naše nejlepší perinatologická centra patří zároveň k nejlepším v Evropské unii.
Ještě v roce 1985 nemělo v Česku šanci žádné miminko, které se narodilo s porodní váhou nižší než 1000 gramů. Dneska se jen v Ústavu pro matku a dítě v pražském Podolí s takovou a nižší vahou ročně narodí kolem šedesáti dětí. Nejdrobnější ze současných pacientů primáře Zbyňka Straňáka váží 600 gramů.
„Od devadesátých let byl jako hranice viability, neboli životaschopnosti, stanoven 24. týden těhotenství,“ vysvětluje doktor Straňák. „Neznamená to, že zachráníme všechny děti, které se narodí takhle časně. Ale víme, že od této chvíle už máme šanci vyhrát.“

Předčasně narozené děti se podle týdnu těhotenství v momentě porodu orientačně rozdělují do několika skupin. Vždycky však také záleží na jejich váze, kondici a vůli žít.
24.-28. týden: extrémní nezralost, podle váhy je šance na přežití kolem 70 procent, s vývojovými odchylkami se bude potýkat 40 procent z nich.
28.-32. týden: těžce nezralé děti, přežívá asi 90 procent z nich, 15 procent mívá nějaký handicap – lehký i závažnější.
32.-34. týden: dobrá prognóza, odchylky od neuropsychického vývoje („opoždění“) se objeví asi u 5 procent z nich.
Po 34. týdnu: bez větší újmy na zdraví by měly přežít všechny, prognóza je velmi dobrá.


Text: Anna Berková

sobota 6. února 2010

Babičky z denního stacionáře ASTRA v Humpolci pomáhají nedonošeným dětem



dsc04822.jpgBabičky z denního stacionáře pro seniory ASTRA v Humpolci (projekt Oblastní charity Havlíčkův Brod) ušily pro nedonošená miminka z oddělení intermediární péče o novorozence Nemocnice Havlíčkův Brod pelíšky a polohovací pomůcky do inkubátorů. „Pro oddělení nedonošených dětí dětského oddělení je to veliká pomoc. Každý pelíšek je šitý s láskou pomoci a s láskou žen, které již v životě mnohé poznaly. Ta láska zašitá do pelíšků možná bude hladit i naše nezralá miminka,“ děkuje babičkám ze stacionáře vedoucí lékařka oddělení MUDr. Magdalena Weberová-Chvílová.

Senioři z humpoleckého stacionáře (nejstarší je 90 let) v rámci Tvořivé dílny šily krásné podušky-pelíšky a pomůcky pro podporu hlavičky, které již v těchto dnech pomáhají nedonošeným dětem v jejich nelehkých prvních dnech života. „Byli jsme moc rádi, že se na nás paní doktorka s touto aktivitou obrátila. Babičky se do práce pouštěly s velikou chutí a pořád se ptají, jak se miminkám daří,“ sdělila Bohuslava Medová, vedoucí stacionáře.

Předčasně narozené dítě je vrženo do našeho světa nepřipravené, s nejrůznějšími problémy, které s nezralostí souvisí. Potřebuje často podporu životně důležitých funkcí. Potřebuje léky a výživu jinak než novorozenec narozený v termínu. Potřebuje inkubátor, dohled přístrojů a sester. Potřebuje ale také moc a moc něhu, jemné dotyky, pohodlíčko.

Toto miminko mělo ještě několik týdnů pobývat v mámině děloze, za dohledu mámina těla dozrávat ve všech svých funkcích. V děloze mámy bylo v pevném, měkké, objetí a ohraničení. Miminko předčasně narozené potřebuje právě tento ohraničující prostor, aby i v inkubátoru mělo pocit bezpečí. Poloha, kterou tělíčko zaujímá v prostoru, je zdrojem množství informací pro citlivý zrající nervový systém. Je důležité, jaké vjemy, pohyby, dotyky dítě vnímá. Dotek a poloha dítěte je také komunikací s okolním světem. Je důležité, aby nezralé miminko, vedle zajištění základních životních potřeb, vnímalo měkkost, ohraničení, teplou náruč. Náruč mámy však není dostupná stále.

Proto je pro miminko zásadní pohodlí v inkubátoru. Standardem péče o nezralá a nemocná miminka je tzv. pelíškování - je to součást individuální péče o novorozence. Miminka si hoví na měkkých polštářcích,ve kterých mohou zaujmout polohu v klubíčku, trochu podobnou poloze v děloze. Hlavinky mají děti podložené jemnými ohraničujícími polštářky ve tvaru podkoviček, hoví si na kožíšcích, které zajišťují měkkost při pohybu. A právě tyto pelíšky pro naše miminka vytvořily babičky z denního stacionáře ASTRA.

Velké poděkování patří babičkám a vedení tohoto denního centra pro seniory v Humpolci.

pátek 22. ledna 2010

Jak nakrmit mini mimi?




Jak nakrmit mini mimi?

Hadičky, stříkačky, prsty „ochutná“ nedonošeňátko, než zvládne mámin prs.





Miminko, které uteklo z mámina bříška o dva tři měsíce dřív, vyvolává směs pocitů: štěstí – že je, že žije, strach – zda přežije a bude zdravé, a sebevýčitky – nemohu nic dělat, nemohu mu pomoci… Navíc spleť cévek, trubiček, blikátek a alarmů, do kterých je drobeček v inkubátoru „oblečen“, vzbuzují v mamince obavy, se křehkého stvoření dotknout, natož ho krmit. Jenže i pár kapiček jejího mléka je pro ně hotovým elixírem života. Kdy a jak může maminka své mini miminko krmit, vysvětluje MUDr. Magdalena Weberová-Chvílová, z dětského oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod.


Mohou i nezralá miminka dostávat mámino mléko hned?

Velice nezralé miminko potřebuje přechodně dodávku tekutin a živin infuzí do žíly. Je to vlastně „napodobení“ výživy, kterou plod v děloze dostává přes pupečník. Ale současně potřebuje do pusinky mléko matky. V tomhle případě je nezastupitelné kolostrum. Ze začátku dostává třeba jen několik kapek, poté několik mililitrů mlíčka. I tyto zdánlivé minidávky pro ně mají zásadní význam.


Je pravda, že časné přikládání miminka k prsu je důležité i pro „seznámení“ s bakteriemi?

Je to tak. Maminka vlastně funguje i jako „továrna na protilátky“. Miminko by mělo „olíznout“ i těch několik kapek kolostra a rtíky na bradavce informovat matku o svých bakteriích. Maminčino tělo je pak během několika hodin schopné vyrobit protilátky a mlékem mu je předat. Současně dítě přebírá bakterie matky. Ty si chrání své místo v jeho tělíčku a snižuje se riziko, že na dítěti přerostou potenciálně nebezpečné choroboplodné zárodky z okolí. Kolostrum obsahuje spoustu dalších potřebných látek - některé přímo ničí škodlivé bakterie, jiné látky umožňují, aby ve střevě vzniklo příznivé prostředí pro „správné“ bakterie. V mateřském mléce je také zastoupena většina důležitých hormonů, které ovlivňují organizmus dítěte. Samozřejmě kojení u všech dětí také buduje vazbu s matkou, vzájemné pochopení a přijetí. V této roli je maminka nenahraditelná, to je její konkrétní pomoc nezralému miminku.


Funguje vůbec „mlékárna“, když těhotenství skončilo dřív, než mělo?

Porod jednoznačně informuje o tom, že nyní je čas tvořit mléko, přestože se prsy i celý organizmus ještě měly několik týdnů na kojení chystat. Při zkrácení času nastupuje „náhradní program“. S mírným zpožděním (desítek hodin) se přece jen začne mléko tvořit. Největším stimulem pro tvorbu mléka je sání dítěte. Pokud je tak malinké nebo nemocné, že sát nemůže, je nutné začít odstříkávat. Při odsávání mléka tělo matky ví, že je nutné dotvořit další mléko. Hodně pomáhá klokánkování – chování miminka na hrudi maminky. Stává se, že maminka zpočátku neodsaje dostatečné množství, nebo s miminkem nemůže trvale být. Pak mimi dostane speciálně upravené ženské mléko, které se u těžce nezralých miminek obohacuje o důležité minerály a bílkoviny, které by v děloze dostalo přirozenou cestou. Pokud to není možné, pak jsou na trhu mléka speciálně vyrobená pro nedonošené děti.


Kdy jsou nedonošenci schopni sát?

Zda může být děťátko kojeno, závisí na vyzrálosti jeho organizmu – prostředí střeva a na schopnosti sát, polykat a koordinovat vrozené reflexy. Během nitroděložního vývoje toto postupně zraje a ve vzájemné koordinaci pak umožní dítěti hledat a získávat potravu. Samotné sací pohyby zvládá už mezi 18.-24. týdnem těhotenství. V té době si plod už umí „cucat“ palec. Ale aby mohlo být dítě živeno „přes pusinku“, je nutný zkoordinovaný průchod potravy všemi částmi zažívacího traktu.


V čem se způsob krmení takových drobečků liší?

Pokud ještě miminko nezvládne přikládání k prsu nebo kojení, musí se dokrmit. U velice drobných miminek (pod 1500 g) je to nutné sondou do žaludku. Centra, která o nezralé děti pečují, se snaží, aby co nejdříve jedly „pusinkou“. Proto je důležité, aby dítko nedostalo dudlík. Ten totiž narušuje fixování správných sacích pohybů. Dítě je zmatené a neumí pak efektivně sát z prsu. Když je miminko natolik stabilní, aby jej mohla maminka krmit, je dobré začít tzv. alternativním krmením. Nejlepší je dítko přikládat a dokrmovat přímo u prsu. S tím pomáhá tzv. suplementor, nebo cévka vedoucí do kádinky nebo ke stříkačce. Jak dítě saje, dosává si další mlíčko.


Může „alternativně“ krmit i tatínek, když je třeba maminka nemocná?

Výhodou alternativního krmení (nikoli krmení z lahvičky) je, že vyžaduje aktivní pohyb jazyka, který je tak důležitý pro úspěšné kojení. Navíc se přitom aktivuje enzym štěpící mléčný tuk v pusince. Je možné užít několik způsobů, někdy je potřeba zkoušet, který nejlépe vyhovuje dítěti i matce. Se zráním dítěte se může způsob alternativního dokrmení měnit, postupně převažuje kojení. Některé způsoby jsou vhodné k dlouhodobějšímu dokrmu, jiné jen jako „nouzové řešení“.
Nejčastěji se užívá krmení lžičkou, kapátkem či stříkačkou. Je nutné dbát na to, aby dítě při sání spolupracovalo, aktivně táhlo píst stříkačky. Mléko nesmí jen chabě do úst vtékat. Krmení kádinkou, hrníčkem je dobré i u dětí s poruchou koordinace sání a polykání, protože podporuje pohyby jazyka, napětí rtů, rychlost svalových pohybů. Je to snadný a dostupný způsob krmení.
Při krmení po prstu položíme dítě do polosvislé polohy proti sobě, ukazovák (nebo malík) vsuneme do úst dítěte po polovinu druhého článku tak, aby nehet směřoval k jazyku. Prst směřuje na patro, kde je sací bod, po jehož stimulaci začne dítě pohybovat jazykem. K prstu pak přiložíme silikonovou cévku připojenou na stříkačku s mlékem. Opět je dobré ponechat aktivitu dítěti. Toto krmení je velice vhodné jako rehabilitace a nácvik správných sacích mechanizmů. Takto může nakrmit i tatínek.
Při krmení dítěte ze suplementoru nebo stříkačkou s cévkou u prsu dítě saje prs a stimuluje produkci mléka, zatímco mléko je přiváděno cévkou ze stříkačky. Konec cévky je připevněný (náplastí) nebo přidržovaný u dvorce prsu. Konec je na úrovni bradavky. Dítě dostává mléko cévkou a současně i z prsu.


Není pro maličká miminka kojení příliš velká dřina?

Opak je pravdou. Miminko ale musí být od prvních přiložení u prsu správně, tedy tak, aby bradavka stimulovala reflexní body v jeho pusince. Dotýká-li se prs i těsného okolí pusinky, správné sací pohyby dítěti „naskakují z podvědomí“. Kojení je tak pro správně přiložené dítě přirozenější a snazší, a nevysiluje ho. Je prokázáno, že u prsu si dítě lépe koordinuje sání (v závislosti na své zralosti), než při pití z lahve. Při přiložení k prsu jsou vitální funkce stabilnější, než při krmení z lahve – děti méně často trpí poklesy srdeční akce, apnoí (bezdeší) i kolísáním „rozvodu“ kyslíku po těle. Je tedy omyl domnívat se, že podávání mléka lahvičkou šetří dítěti síly.


Maminka se může snažit sebevíc, přesto se dílo nedaří…

Každé miminko je už od početí jiné. Liší se v temperamentu, tempu, vlastnostech, vytrvalosti. Každé má jinou historii těhotenství, porodu i problémů. I u dvojčat se stává, že jedno přijme kojení a druhé ne. Jde o odlišné bytůstky a individuality. Pokud se kojení nerozeběhne, a dokonce není ani kapička mléka, je jistě moře lásky a nemá smysl užírat se dalšími sebevýčitkami. Je dobré přijmout to jako fakt, při vědomí, že jsem udělala vše, co jsem mohla. Lépe je radovat se z dítěte, které sice nemá mlíčko maminky, ale má její náruč, pohlazení a lásku.

Co je dobré vědět
Jak, co a kdy zvládne?
Některá předčasně narozená nezralá miminka jsou schopna olizovat z bradavky odstříkané mléko kolem 28. týdne těhotenství (tt). Od 28. až 30. tt je možno částečně kojit nebo krmit z kádinky. Hledací reflex je pozorovatelný od 32. tt. Velice důležitá koordinace sání, polykání a dýchání je přítomna od 32.-35. tt. Od 32.-34. tt. jsou nedonošenečci schopni několika plných kojení. Po 35. tt jsou schopni plného kojení a prospívání. Záleží však také na jejich individuální zralosti a předchozích obtížích, které museli zvládnou. Každé dítě je jinak zralé, každé má jiné okolnosti porodu a komplikující stavy.


Bez odsávačky se neobejdete

Pro nastartování tvorby mléka je nutná výkonná a šetrná odsávačka. Nejlépe na obě prsa. Ty nejdokonalejší mají několik programů a umí simulovat fáze sání dítěte. Touto pomůckou by měla být vybavena všechna centra, pečující o nezralé a nemocné novorozence, ideálně pak každá porodnice. Odstříkávat byste měla 8- až12x za den v prvních 7 až 10 dnech. V průběu 1. týdne zvyšujte délku a intenzitu stimulace. Celkově byste měla odsávat 100 minut za 24 hodin. Zpočátku stačí asi 10 až 15 minut, později po nalití prsů byste měla odstříkávat dokud mléko teče a pak ještě 1 až 2 minuty. Odstříkávání rukou je možné, ale není vhodné dlouhodobě.
Přestat byste neměla, ani když jste nemocná. Ale záleží na aktuálním zdravotním stavu. Je však jen málo zdravotních problémů a jen několik skupin léků, při nichž je kojení nebo užití mléka matky nemožné.

Text: Hanka Bělohlávková

neděle 17. ledna 2010

Život v inkubátoru aneb první týdny nedonošených dětí


Maminky chodí na oddělení denně, většinou na několik hodin. Postupně se učí, jak se o své děti starat, klokánkují a odstříkávají mléko. Péče o tyto děti je náročná. Většina z nich potřebuje nějakou pomoc při dýchání, protože jejich plíce ještě nejsou dostatečně vyzrálé.

Musí se i jiným způsobem krmit, ty nejmenší nemají zatím vyvinutý polykací reflex a proto jim musí být strava podávána hadičkou přímo do žaludku. Ale tyto problémy jsou přechodné a všechny funkce postupně vyzrají. Většinu času ale prospí, protože musí hlavně růst a nejlépe rostou, když mají klid a spánek,“ říká MUDr. Dokoupilová.
Klárka dýchá už sama, přes malé nosní brýle se jí přivádí jen malé procento kyslíku. Na snímku ji ošetřuje sestra Evička.


Třetině maminek nezralých miminek se podaří udržet laktaci až do doby, kdy dítě může být přikládáno k prsu, někdy to může být i několik měsíců. Udržení laktace je pro maminky velmi náročné, musí pravidelně každé tři až čtyři hodiny mléko přes odsávačku odstříkávat, aby nahradily přirozené sání dítěte. Někdy i přes sebevětší snahu se to nemusí podařit, a po několika týdnech se mléko začně prostě ztrácet. V tomto případě se potom těmto dětem podávají speciálně vyráběná umělá mléka pro nezralé děti. „Do mateřského mléka se většině nezralých dětí dodává bílkovinný přídavek, aby jejich růst byl co nejlepší,“ vysvětluje MUDr. Dokoupilová.


Pro přežití nedonošených miminek je třeba hodně technického vybavení. Všechny jejich pohyby a funkce jsou monitorovány a při nejmenším problému se spustí alarm. Po porodu je pro nejmenší děti teplota uvnitř inkubátoru nastavena až na 39 ºC s vysokou vlhkostí až 80 %, to vše kvůli velmi slabé kůži těchto dětí.

Naše děti nejsou nemocné
Rodiče mají k dětem přístup 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. „My nepatříme mezi běžná oddělení intenzivní péče, naši pacienti většinou nejsou nemocní, jsou jen nezralí a křehcí. Když naše děti zvládnou období po porodu a ani pak neonemocní, nahrazuje jim v podstatě naše péče prostředí dělohy matky, musí jen dorůst a dozrát,“ usmívá se MUDr. Dokoupilová.

Cesta bude ještě dlouhá
Ročně oddělením projde na 250 dětí, z nichž 10 - 15 se nepodaří zachránit. Všichni na oddělení si uvědomují, jak křehká je hranice mezi životem a smrtí. Některá miminka jsou večer zdravá a ráno musí personál rodičům oznámit, že děťátko přes noc zemřelo. Nad všemi visí hrozba infekce „Celá tahle cesta je pro dítě strašně nepřirozená, se vším se musí podstatně rychleji vyrovnávat a poprat, a buď to zvládne, nebo ne. Jsme šťastní, jak se Klárce teď vede, ale nezapomínáme na to, že se kdykoliv může ještě něco přihodit. Strach, že o miminko přijdeme, je tu stále,“ říká maminka Lucie Stejskalová.


Hurá domů!
V neonatologii nikdy není nic striktně dáno a proto ani o odchodu dětí domů nerozhoduje žádná tabulka. „Nejde jednoduše říct, ve kterém týdnu může děťátko domů, je to velmi individuální. V podstatě platí, že musí umět samo sát a polykat, mít stabilizované oční pozadí a nesmí mít poruchy dýchání. Většinou toho všeho děti dosáhnou kolem 36.týdne. Váží kolem 2000 gramů,“ informuje MUDr. Dokoupilová.
„Je to psychicky náročná práce, úspěch člověka vždycky nakopne dál, s neúspěchem se člověk musí naučit žít. Každého to bolí a každý má svůj způsob, jak se s ním vyrovnat. Ale musíme doufat, že příště budeme úspěšnější,“ komentuje statistiky ošetřených dětí lékařka.


„Oddělení pořádá každý rok dětské dny, na které zve děti narozené s porodní hmotností pod tisíc gramů. Většinou jim je mezi třemi a pěti lety, celý ten den je hrozně fajn – vidět znovu rodiče, vidět, jak se dětem dobře vede, to vám dává sílu a pocit, že tato práce má smysl.“

Rada na závěr
„Je těžké poradit ostatním maminkám, jak se s tím vyrovnat. Když vám jde o život, seberete všechnu sílu, abyste přežila. A když jde o život vašemu dítěti, najdete v sobě neuvěřitelnou zásobu energie, abyste mu byla schopna pomoci,“ usmívá se Lucie a hladí Klárku na své hrudi.


ZDROJ: http://www.babyweb.cz

neděle 3. ledna 2010


KOJENÍ PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH DĚTÍ



Kojení, i když s předčasně narozeným miminkem může být složitější, je jedna z nejlepších věcí, kterou můžete pro své malé miminko udělat. Kojení poskytuje ideální výživu pro nedonošené miminko, protože složení mateřského mléka se automaticky přizpůsobuje potřebám vašeho dítěte. Mateřské mléko obsahuje správné množství kalorií, mastných kyselin, vitamínů, bílkovin pro vaše nedonošené dítě. Je lépe stravitelné než umělá výživa, což je důležité pro zažívací systém nedonošených dětí, který ještě není tak vyvinutý jako u donošených novorozenců. Mateřské mléko obsahuje výživné komponenty, stejně jako látky, které pomáhají dítěti bojovat s infekcí. Ve skutečnosti 80% buněk v mateřském mléce jsou makrofágy, což jsou buňky, které pomáhají v boji proti virům a infekcím. Jsou obzvláště důležité pro vaše předčasně narozené miminko, které čelí kvůli nezralému imunitnímu systému většímu riziku infekce.
Při kojení se stabilizuje dýchání, zásobování kyslíkem a srdeční funkce. V prvních dnech pomáhá mlezivo k rychlejšímu vyloučení smolky, čímž lze v mnoha případech zabránit novorozenecké žloutence (hyperbilirubinénii) nebo ji zmírnit, což je pro předčasně narozené nebo nemocné dítě ještě důležitější než pro zdravé.



Než začnete kojit



Pokud se dítě narodí předčasně, nemusí být schopno kojení ihned. Nedonošené děti jsou zpravidla zpočátku krmeny přes nasogastrickou sondu, zvláště pokud se narodí před 33. týdnem gestačního stáří. Mimika, dokud nedosáhnou 32.-33. gestačního stáří, ještě nemají vyvinutý sací a polykací reflex, které jsou potřebné pro kojení,. Existuje několik věcí které můžete udělat a pomoci tak vašemu dítěti se nejlépe připravit na kojení. Také vám hodně mohou pomoci laktační poradci a zdravotnický personál v nemocnicích, se kterými se můžete poradit v otázkách kojení vašeho miminka.


Dotýkejte se hodně svého dítěte. Mnoho nemocnic podporuje klokánkování. Než své miminko budete moci klokánkovat, musí být dostatečně stabilní – musí buď dýchat samo nebo mít minimální ventilační podporu, musí být schopno udržet si fyziologickou srdeční frekvenci, saturaci a tělesnou teplotu, zatímco je chováno - klokánkováno. Klokánkování je typ péče – kůže na kůži – který pomáhá matce a dítěti vytvořit si vzájemné pouto a zároveň pomáhá v přípravě ke kojení a poskytuje i další zdravotní výhody pro nedonošené děti.


Odsávání mateřského mléka: i když nebudete moci pravděpodobně hned vaše dítě kojit, můžete mu poskytovat své mateřské mléko, které budete odsávat a nosit svému dítěti. Odsávání je pro vás velmi důležité, protože vaše dítě ještě nemůže mateřské mléko sát a stimulovat tak vaše tělo k produkci mléka. Prvních několik týdnů po porodu je rozhodujících pro spouštění laktace. Jelikož se vaše dítě ještě není schopno přisát k prsu, budete muset stimulovat tvorbu mléka pravidelným odsáváním. Nemocnice vás může zpravidla zapůjčit nemocniční odsávačku, která je pro vaše potřeby nejvýhodnější, ale můžete si také zakoupit svou odsávačku – elektrickou (pozn. vhodná je např. Medela).


Odsávání MM
Uchovejte vše, co odsajete, nezáleží na množství!!! Při prvním odsávání můžete odsát pouze velmi malé množství nažloutlé tekutiny. Může se to zdát jako velmi malé množství, a můžete se ptát, zda stojí za to, jej vůbec uchovávat. Určitě ano. Jedná se o mlezivo, které je velmi důležité pro vaše miminko, protože je velmi bohaté na sacharidy, bílkoviny a ochranné látky. Během prvních krmení vaše dítě nebude potřebovat mnoho mléka, takže každá kapka mleziva je potřebná a důležitá.


Odsávejte pravidelně
Protože je vaše nedonošené miminko tak malé, může se vám zdát, že není těžké uspokojit jeho potřeby odstříkaný mlékem. Díky tomu můžete být v pokušení neodsávat mléko tak často. Je třeba odsávat mléko každé 3-4 hodiny, i když odsáváte více mléka než potřebuje vaše dítě. Vždy můžete mléko, které je nadbytečné, zmrazit a uchovat na pozdější dobu. Odsávejte tedy zhruba každé 3 hodiny po dobu 10-15 minut při použití dvojité elektrické odsávačky. V noci můžete mít intervaly trochu delší, ale ne delší než 5 hodin. V ideálním případě by mělo odsávání napodobit harmonogram kojení dítěte, takže jakmile bude dítě kojeno z prsu, vaše tělo již je připraveno sladit se s potřebami dítěte. Je důležité odsávat mléko často, protože je pak tělo stimulováno k další produkci mléka. Nedonošené děti mohou sát slaběji a nemusí sát tak efektivně jako donošené děti. Odsávání vám pomůže vytvořit „zásoby mléka“ na pozdější dobu.



Pijte hodě vody
Vypijte velkou sklenici vody asi hodinu před plánovaným odsáváním. Můžete si sklenici vody také nechat v blízkosti během odsávání, protože odsávání způsobuje, že můžete dostat žízeň a budete potřebovat doplnit tekutiny.



Masáž prsou před odsáváním
Masírujte svá prsa před odsáváním, pomůže vám to tak odsát více mléka. Také zkuste masírovat svá prsa, když jste na chvíli přerušily odsávání z důvodu pocitu, že už nemáte žádné mléko. Přerušení odsávání, masáž prsou a další odsávání způsobí to, že odsajete více mléka pro vaše dítě.



Uchování mateřského mléka



1. krátkodobě v lednici. Toto uskladnění je vhodné k přímé spotřebě do 24 hodin. Jednotlivé dávky můžete slít po vychlazení. Mléko se potom na správnou teplotu ohřeje v ohřívačce nebo ve vodní lázni. Pokud se při chlazení na stěnách lahvičky udělají sedliny, stačí protřepat.


2. dlouhodobě v mrazáku při –18°C. Takto uskladněné mléko by se mělo spotřebovat nejlépe do 3 měsíců, i když někde se dočtete i do 6 měsíců. Skladovat ho můžete v kojeneckých lahvičkách, sterilních pytlících k tomu určených, ve skleničkách od přesnídávek, atd. Je nutno dbát na hygienu při uskladňování. Nádobka nesmí být plná, aby při zmrazování nepraskla. Pokud odstříkáváte mléko v malém množství, můžete čerstvé mléko po vychlazení přilít k tomu již zmrazenému. Nádobky označte datem, abyste věděli, kdy je nutno ho spotřebovat. Mléko rozmrazte buď při pokojové teplotě anebo ve vodní lázni. Ne v mikrovlnné troubě - tu nikdy nepoužívat k rozmrazení, pasterizaci či ohřívání mléka (důvody: nerovnoměrné rozložení teplot, po 50 sekundách ohřevu rozdíl 10°C mezi nejchladnějším a nejteplejším místem, rozmrazováním v mikrovlnné troubě se snižuje vit. C, při ohřívání klesá lyzozym a IgA). Mléko spotřebujte co nejdříve, nejdéle do 24 hodin po vyjmutí z mrazáku a nikdy znovu nezmrazujte. Nedopité dávky znovu nepodávejte. Nádobky či pytlíky na uskladnění koupíte například u firem Medela nebo Avent.



Kojení nedonošeného miminka
Jakmile bude vaše dítě dostatečně silné, můžete začít s kojením. Můžete jej začít přikládat k prsům, které může zpočátku jen olizovat, později bude chvilku zkoušet sát, než začne polykat větší množství mléka. Nedonošené děti potřebují ke kojení více času než donošené děti. Krmení může trvat 40 minut až hodinu. Jestliže dítě odmítá sát nebo usíná, přerušte kojení a zkuste to později. Pokud vám kojení nepůjde, neváhejte kontaktovat svou laktační poradkyni, která vám pomůže s kojením vaše miminka. Vaše dítě nemusí sát dostatečně, aby vyprázdnilo vaše prsa – proto je dobré odsát ještě po kojení vaše prsa, aby jste se ujistily, že v nich již žádné mléko nezbývá. Nedonošená miminka mohou sát během kojení pouze z jednoho prsu. Je to zcela běžné a není to nic, čím by jste se měly znepokojovat. Potom je dobré odsát mléko z prsu, ze kterého dítě nepilo.


Autor: Lucie Přikrylová
Použitý materiál:
http://www.justmommies.com/
http://www.kojeni.cz/
http://www.ds-soft.info/
Viviant Weigert: „Všechno o kojení“, nakl. Portál 2006, ISBN 80-7367-071-2




pátek 1. ledna 2010



MOTÝLÍ MASÁŽE

Motýlí masáže jsou velmi jemné a lehké doteky, které pomáhají uvolňovat hlubší napětí. Jsou vhodné pro novorozeňátka (zdravému dítěti poskytují podporu) a také pro předčasně narozené děti (zraněné dítě masáže léčí). Masáž jim neublíží, ale naopak, jemné doteky je uklidní a postupně uvolní.


Motýlí masáže zavedla rakouská lékařka Eva Reich. Věnovala zvláštní pozornost kontaktu s předčasně narozenými dětmi pomocí něžného hlazení. Tento dotyk jemných „motýlích“ křídel jim pomáhal přežít. Jemná masáž uvolňuje „napětí“, které vzniká po prožitém traumatu.


Motýlí masáže jsou přírodní cestou léčení a hledání cesty matky či otce k děťátku. Mezi rodičem a dítětem se vytváří citová vazba, a to ta nejintenzivnější v životě člověka; vychází z komunikace v průběhu těhotenství. Po porodu, hlavně po těžkém či předčasném, mají děti vysokou hladinu stresového hormonu a matka ho může pomoct odplavit jemnými doteky. Výzkumy ukázaly, že matka je jediný člověk, který dokáže snížit stres, kterým předčasně narozené děti trpí. Děťátko chce cítit maminčinu sílu a důvěru, potřebuje maminčiny jemné a citlivé doteky, které pomáhají zdolat jeho strachy. Její dlaně plné lásky jej sytí tak, že se jej dotýkají. Vzájemné doteky jsou důležité pro oba, pro matku i dítě. Vazba, která mezi nimi vzniká, je tak mnohem intenzivnější a kvalitnější. Tento vztah důvěry mezi nimi má význam i v pozdějším období. Nejen samotná masáž a doteky, ale i vědomí, že matka či otec jsou při děťátku, mu pomáhá. Děti po porodu cítí, vnímají, vidí a taky rozeznávají hlas matky i otce. V citlivých a milujících rukách se dítě uvolní, otevře se. Už při prvních dotecích se vytváří základ budoucích tělesných zkušeností. Dítě jejich prostřednictvím vstupuje do světa pocitů ihned po narození.


Novorozenci jsou na dotykové podněty perfektně připraveni. Už v šestém týdnu po početí má dítě vyvinutý hmatový smysl. Lidská pokožka je plná hmatových receptorů, na našem těle jich jsou doslova miliony. Tam, kde je hmatových receptorů nejvíce, vnímáme podněty mimořádně intenzivně. Doteky nás dokážou nejen potěšit, ale i odbourat strach. Dotek je důležitý pro růst, pocit pohody, pro zkušenosti a vnímání okolního světa. Masáž celkově podporuje samoléčivé schopnosti těla. Posiluje pouto mezi rodiči a dítětem. Pro tatínka je to skvělá příležitost být v kontaktu se svým dítětem a mamince to může pomoci překonat pocity sklíčenosti, které po porodu někdy přicházejí.


Amelia D. Auckett tvrdí, že si dítě vytváří vnitřní pouto pomoci hmatu, zraku, sluchu, chuti a čichu. Něžné a láskyplné dotyky, pohled z očí do očí podporují nově vznikající pouto mezi rodiči a dítětem, pomáhají k tomu, aby se dítě cítilo dobře, a je to důležitý způsob, jako mohou rodiče vyjádřit svoji lásku. Čím něžnější je dotek, tím je příznivější jeho přijetí.


Dítě po porodu můžeme masírovat dvakrát až třikrát denně 5 až 10 minut a masáž prodlužovat až na 20 minut. Masírujeme do té doby, dokud je to dítěti příjemné. Vždy citlivě vnímáme jeho pocity z doteků, a když má dítě dost, přestaneme. Jestliže začne plakat, přestaneme s masáží. Dítě si jenom jednoduše přivineme k sobě a vytvoříme mu bezpečné prostředí náruče, kde se může vyplakat.


Dotek znamená taky vzájemné sdílení energie a citový kontakt, který v budoucnosti napomáhá vytváření zdravých citových vztahů a schopnosti milovat. Proto je ze všeho nejdůležitější být v období dětství milován. Nesmí se ovšem zapomínat ani na otce a dbát o to, aby s ním dítě navázalo podobné citové propojení jako s matkou. Dítěti velmi prospěje, pokud si jej otec pokládá na svou obnaženou hruď; dítě pocítí jeho přímý dotek, vůni jeho kůže a může ho intenzivně a důvěrně vnímat. Dostatek a sytost tělesného kontaktu je nejlepší přírodní lék. Je velmi důležité dítě hladit, stimulovat, masírovat a taky jemně povzbuzovat hluboké hrudní dýchání (předchází se tak častému zápalu plic). Masáž hrudníku výrazně pomáhá při zahlenění.


Jemné masáže umožní rodičům lépe porozumět pocitům jejich dítěte; tyto zkušenosti jsou neocenitelné. Něžný dotek významně pomáhá na fyzické, mentální i emoční rovině.

AUTORKA: Ing. Eva Kopasová,
Akademie něžného doteku
e-mail: e.kopasova@maitrea.cz
MAITREA