Doktor pomáhá miminkům i focením

Být doktorem je poslání. To mě napadlo hned, když jsem nedávno navštívila výstavu fotografií předčasně narozených miminek, nazvanou „Ich svet“. Autorem fotek je MUDr. Peter Krcho PhD., přednosta kliniky neonatologie v Košicích.

Sympatický pan doktor se o miminka, která často váží méně než jeden kilogram, stará v nemocnici a zároveň díky svým fotkám propaguje toto odvětví na veřejnosti a tím jim pomáhá i jinak. „Na fotografiích jsou zachycena krátká životní období dětí v ohrožení, v první minutě, v první hodině a v prvních týdnech a měsících jejich života. Smyslem výstavy je upozornit veřejnost na péči o předčasně narozené děti a na existenci nemocničních oddělení, která zachraňují jejich životy, a proto potřebují podporu státu i široké veřejnosti, jednoduše nás všech,“ říká MUDr. Peter Krcho (na fotce níže uprostřed v bílé košili).

Na výstavu přišel také Prof. MUDr. Richard Plavka, CSc., předseda České neonatologické společnosti, s kterou MUDr. Krcho spolupracuje. „Jsem moc rád, že ty fotky existují, protože toto téma je pro laiky pořád trochu tabu, výstava může tenhle svět lidem zprostředkovat,“ řekl Prof. MUDr. Richard Plavka.
Výstava už byla k vidění například ve Washingtonu, Salzburku nebo New Yorku, MUDr. Krcho je pořádá od roku 2003. Na fotografiích můžete vidět třeba Zuzku, která se narodila ve 24. týdnu těhotenství a měla pouhých 710 gramů, nebo devítiletá trojčata, která při porodu ve 26. týdnu vážila jen 609, 690 a 670 gramů. A jsou tu také fotky čtyřčat, ta se narodila ve 29. týdnu a vážila od 1150 do 1470 gramů. Tito sourozenci jsou trošku rarita, po přirozeném oplodnění se totiž čtyřčata narodí jen asi jednou za 500 tisíc porodů.

Neonatologie se začala rozvíjet jako obor v polovině minulého století, prvních 20 až 30 let to ale byly spíš pokusy, hlavní bylo, aby děti přežily. Dnes už je to jinak, důležité je i to, aby předčasný porod nezanechal na dětech vážné zdravotní následky. I o to pečuje MUDr. Krcho v košické nemocnici. „Předčasně narozená miminka mají v tomto období jen hmat, nemohou jinak komunikovat, jen leží a jsou na těch hadičkách. Chtěl jsem fotkami ukázat, jak reagují, aby lidi viděli, že mají taky svůj svět,“ řekl na výstavě MUDr. Krcho. Ten také zmínil, že nezáleží jen na porodní váze miminka. „Někteří rodiče mají přehnané nároky, ptají se mě, jaké nejmenší dítě jsme zachránili, a když řeknu 550 gramů, odpoví mi: naše miminko má 850 gramů, tak ho taky musíte zachránit. Jenže takhle to nefunguje, každý případ je jiný, nedá se to posuzovat jen podle váhy.“

Výstava je zdarma k vidění v pražské Galerii v Harfě až do 17. března. Určitě stojí za vidění.


ZDROJ:    http://zena-in.cz
AUTOR:   Lucie Paličková

Léčivé doteky aneb Kraniosakrální terapie pro maminky a děti

Kraniosakrální terapie je bezpečná a jemná terapie, která podporuje schopnosti těla se samo uzdravovat a je založena na lehkém dotyku, kdy se pomáhá tělu pacienta podpořit samoléčící schopnosti organismu.

Může pomoci mamince a miminku s jejich problémy, fyzickými či emocionálními, které zůstaly po porodu. Protože právě miminka jsou citlivá na vše, co se děje kolem a jsou velmi těsně spojena s jejich maminkami, většinou se tedy léčí jako jeden celek. Ošetření během těhotenství a časně po porodu může poskytnout velkou pomoc v usazení se v rodinném životě.


Předporodní péče
Mnoho žen má pozitivní zkušenost s tím, že kraniosakrální terapie jim úspěšně pomohla s přípravou na přirozený porod. Terapie může také například pomoci ženskému tělu připravit se na porod či může pomoci s problémy s bolestmi pánve, páteře, dělohy, vysokého krevního tlaku, nízkého imunitního systému, únavy či bolestmi hlavy. Váha a růst miminka může například působit tlak na páteř. Právě bolesti bederní páteře, tlak na stydkou kost nebo problémy s pánví v době těhotenství jsou nepříjemnými jevy, se kterými se nastávající maminky mohou setkat. Kraniosakrální terapie podporuje volný a symetrický pohyb v pánvi a v křížové kosti a tím tedy vede k snadnějšímu a přirozenějšímu porodu k užitku miminka i maminky. Ošetření může pomoci s vyrovnáním hormonální hladiny u žen a tím může pomoci odstranit napětí a stres před porodem.



Poporodní péče o miminko
Mnoho problémů, které se objevují později v životě malých či větších pacientů, se vztahuje právě k nevyřešeným porodním traumatům (jako například císařský řez nebo porod kleštěmi). Což také může souviset s problémy s chováním nebo učením, které se vyskytují u dětí v pozdějším věku. Jedním z problémů je například komprese hlavičky, která vzniká při porodu při průchodu porodním kanálem, což pak ovlivňuje hlavně postavení kraniálních kostí hlavy. Tato komprese je způsobena měkkostí kraniálních kostí u dětí, které jsou sice uzpůsobené k snadnějšímu průchodu kanálem, ale ne vždy se pak vrátí do původních pozic, což poté vede k různým problémům u dětí.





To, co se stalo během porodu, může ovlivnit některé fyzické a psychické kondice u dospělých, a proto ošetření malých dětí může být účinnou prevencí pozdějších problémům. Například, pokud si matka a dítě nejsou schopní vyměnit hluboký oční kontakt mezi sebou, může to být znamením šoku. Oba dva jsou spojeni emocionálně, a proto se s nimi pracuje v terapii zároveň. Kraniosakrální terapie může pomoci matce i dítěti k uzdravení se z bolestivého procesu porodu. Nejlepší čas, kdy začít pracovat, je tedy ihned po porodu zvláště, když to byl porod komplikovaný.



Jaké druhy problémů může řešit terapie:

* obnovení sacího reflexu u dětí
* srovnání kraniálních kosti hlavy u miminek
* problémy s krční páteří, bolestmi hlavy nebo problémy s klouby u dětí
* nespavost u dětí a iritabilita
* zažívací problémy
* trauma z těžkého porodu
* růstové a rozvojové problémy
* ušní infekce u dětí
* pomáhá ženině tělu se zotavit z porodu
Kraniosakrální terapie je schopna léčit děti všech věkových kategorií od miminek, batolat, starších dětí s různými druhy problémů. Také teenageři často trpící migrénami a skoliózami mohou zažít uvolnění, může zmizet hyperaktivita a mohou tak konečně zakusit hluboký klid v jejich tělech.



Jak probíhá terapie:
Terapie u miminek probíhá tak, že miminko je oblečeno a většinou leží na masážním stole nebo je chováno či kojeno maminkou. V ideálních případech může také spát. Maminka svojí přítomností vytváří dítěti zázemí a terapeut při tom jemně pracuje lehkým dotekem na hlavičce, bříšku, křížové oblasti nebo páteři u miminka a uvolňuje tímto způsobem bloky v těle. Terapeut léčí dítě a matku jako jeden celek.

Terapie u malých dětí probíhá velmi různorodě a flexibilně, často začíná navozováním kontaktu s dítětem formou hry, kdy v kratších intervalech terapeut přikládá své ruce na malého pacienta. Běžná terapie trvá 60 až 90 minut, podle toho, zda je do terapie zahrnuta i matka. www.lecivy-dotek.cz



Převzato z časopisu Betynka: http://www.mojebetynka.cz
Autorka: Lenka Kolářová

Richard Plavka:UNIVERZÁLNÍ RECEPTY NEEXISTUJÍ

Předčasně narozené děti mají větší šanci než kdykoli předtím. Vznikla unikátní metoda hypotermie čili řízeného podchlazování. Matky mají špičkovou neonatologii, ale neblahé zlozvyky.

Začněme otázkou, která nakonec zajímá všechny budoucí rodiče i budoucí babičky a dědečky. Kam jsme se v záchraně předčasně narozených dětí už dostali?

Musíme se přece jenom vrátit o pár desetiletí zpět. Teprve v polovině minulého století se z klasické péče porodníků a pediatrů vyčlenila moderní neonatologie. Základním momentem bylo poznání, že i nezralé děti můžeme zachránit, ale musíme umět řešit jejich dost velké problémy – právě proto, aby tato záchrana měla skutečný smysl. Od začátku tedy bylo jasné, že nesoutěžíme o nějaké rekordy ve zvládnutí nezralosti, ale řešíme přežití předčasně narozeného dítěte jako počátek komplikované cesty k jeho kvalitnímu životu. Těhotenství trvá čtyřicet týdnů. To rozhodla příroda.

A dnes se ocitáme v tzv. šedé zóně, řekněme v 23.–25. týdnu. Takže nejdříve jsme uměli nezralé dítě zachránit, ale bylo jasné, že to bude úspěch, jenom když zvládneme handicapy spojené s nedostatečným vývojem, že je budeme umět odstranit nebo alespoň významně kompenzovat. Přitom ale dobře víme, že každý živý organismus má zabudované neměnné fáze svého vývoje, které nelze uměle přeskakovat.

Říkáte neměnné fáze. Ale vy je trochu přece jenom přeskakujete, urychlujete.

Neonatologie je úžasným příkladem poznání zákonitostí života a efektivnosti aplikace nových technologií. Ty jsme v těch minulých desetiletích získali. Dá se říci, že největším zachráncem předčasně narozených dětí je počítač. Bylo totiž potřeba shromáždit tolik informací o těhotenství, porodu, prvních dnech života, ale i o dalším vývoji dětí, že jejich analýzu by jedinec nezvládl.

Dnes umíme celkem dobře zachránit dítě narozené v 25. týdnu. A navíc umíme i odhadnout, s kolikátým týdnem předčasného porodu jsou spojena rizika budoucího vývoje a v jakém rozsahu. To však platí pro celou skupinu pacientů, jenže u konkrétního jedince to třeba může dopadnout lépe, ale i hůře.

Tím, že se náš obor tak rychle rozvíjí, pohybujeme se i ve světě zvláštního paradoxu – potřebujeme sledovat dítě několik let, abychom věděli, jak úspěšní a přesní jsme v naší práci byli, ale mezi tím se neonatologie tak prudce posune, že v metodách léčby i následné péče začínáme znovu a znovu. Takže abych odpověděl přímo – my nemůžeme nic urychlit, ale díky rychlejším a přesnějším analýzám umíme některé vývojové fáze nebo jejich části nahradit i poté, co plod opustí tělo matky. A právě tady jsme každý den dál.



Mají tedy pravdu ti, kdo tvrdí, že jde o velkou manipulaci s malým člověkem, že hrajete hru s ďáblem?

Nedivím se těmto názorům. Samozřejmě – neonatologie prošla fází velkého experimentu. Ještě před padesáti, ale i třiceti lety šlo o jednotlivé úspěšné případy, kdy nebylo jasné, kam takto zachráněný život směřuje. V tom byl jistý etický rozpor. Ale právě tato zkušenost, a jen ona, nám umožnila dnešní kvalitu.



Není to ale tak, že díky vašim dovednostem přežívá mnoho dětí s těžkým postižením?

To je velká iluze, pověra a neinformovanost. Samozřejmě že nezralý lidský plod není dokonale vybaven pro plnohodnotný život. Ale podívejte se na statistiky – my k počtu trvale postižených dětí nepřispíváme, naopak umíme předčasně narozenému dítěti vytvořit takové, chcete-li umělé podmínky, že s velkou pravděpodobností vývoj dožene.

Zatímco ještě před dvaceti lety jsme byli tváří v tvář pravděpodobnému handicapu téměř bezmocní, dnes mu umíme z velké části předejít nebo ho významně zmírnit. Řeknu to třeba trochu tvrdě – neonatologie kvalitu populace nezhoršuje, ale zlepšuje. Selekce skupin nebo jednotlivců na podkladě sociálně-ekonomického inženýrství je eticky neakceptovatelná.



Setkáváte se s budoucími maminkami, které jdou do rizika početí a porodu i za cenu budoucí vysoké pravděpodobnosti vážného postižení jejich dítěte?

Jistě. Nejen maminky, ale i celé rodiny jsou někdy odhodlány přivést dítě na svět, ač prognóza je nedobrá. Jednak jsou přesvědčeny, že právě jim se to nestane, jednak jim třeba náboženská víra ukládá přijmout osud, i když není příznivý, a pokládají jakkoli těžký život za absolutní dar. Na to mají právo a medicína i společnost by jim měly vyhovět.



Takže zkusme právě budoucím maminkám říci, s čím si už umíte poradit…

Uvedu příklad zavedení jedné metody z posledních let. Jak odhalit nebezpečí dušení při porodu, jak těhotenství za přesně definovaných podmínek ukončit a vést porod tak, abychom se této situaci vyhnuli? Roky a roky jsme hledali celkem správně odpověď v prevenci, ale obrovské úsilí a prostředky přišly v podstatě vniveč. Výskyt této opravdu nebezpečné situace je stále stejný, možná i trochu vyšší. Co dál?

Dvacet let jsme se potýkali s tímto problémem. Až přišla řízená hypotermie, česky řečeno podchlazení. Prognóza těžkých, a hlavně středně těžkých stavů dušení se podstatně zlepšuje. A nejen to – dnes klepou na dveře klinického využití další metody, jako je inhalace vzácného plynu (xenon) nebo podání některých růstových faktorů, které dokážou účinnost řízené hypotermie ještě zvýšit. Stručně řečeno, v pravý okamžik po porodu se dítě na dvaasedmdesát hodin podchladí na teplotu 33,5 stupně hypotermie, a tím se zpomalí metabolismus jeho mozkových buněk. Při dušení totiž jen méně těchto buněk umírá hned, většina až postupně. A tento proces tímto můžeme zpomalit a poškození zmírnit.

Povede se to asi u jednoho ze tří až pěti dětí, ale i to je přece obrovský pokrok. Co zatím nezvládneme, je výskyt tohoto jevu v hloubi těhotenství, kdy sice plod přežije, ale rodí se už poškozený. Druhá častá situace je předčasný porod, tedy nedostatečné vyzrání plodu. Lidské zrání je naprogramované přírodou. Nejde jen o deset lunárních měsíců těhotenství, ale také o měsíce života po porodu. V tomto období dozrávají orgánové funkce a je to úžasný, rychlý a harmonický proces. Takže po předčasném porodu se přeruší samozřejmost biologicky dané harmonie vyzrávání a my se snažíme co nejvíce se jí přiblížit, případně ji obnovit. Hledáme a snažíme se tedy používat takové metody, které zrání podporují a méně narušují. Přitom jde o obrovsky složitou harmonizaci různých faktorů.

Dříve se například děti s ještě nedostatečně vyvinutými plícemi intubovaly a připojovaly na ventilátor, což vedlo k častějším poruchám vývoje plic. Nebo například kyslík dodávaný ve vyšších koncentracích vedl k vážným poruchám sítnice a zraku. Dnes umíme použít biochemii a dodat novému organismu látky, které tuto úlohu splní mnohem šetrněji, používáme nižší koncentrace. Hledání nejlepších praktik společně s nejnovější technologií vedou v celé medicíně ke zlepšování péče. Je to nekonečný proces.



Mění se díky širšímu a hlubšímu poznání také maminky samy? Jaký vliv má jejich chování, zvyky, prostředí, na úspěšném zvládnutí důsledků předčasných porodů?

Bohužel – osvěta není všemocná. Dnes spolehlivě víme, že ohrožené děti, a takové jsou po určitou dobu všechny předčasně narozené, mají mnohem větší naději na normální život, když od prvního dne po propuštění žijí v sociálně stabilizovaném prostředí, ve fungující rodině, v atmosféře opravdové péče a zájmu. Můžete mít dvě stejně ohrožená miminka, ale jedno díky péči a klidnému prostředí docela dobře dožene všechno nebo skoro všechno, druzí rodiče nedají na naše rady a výsledky jsou špatné.

Dítě sice žije, ale jeho vývoj je opožděn a někdy i zastaven. To už není jenom věc medicíny, ale jakési kultury člověka. Stejně jako těhotenství samo. Některé ženy rodí předčasně, protože je to prostě dáno geneticky. Ale obrovské množství budoucích maminek klidně kouří, pije alkohol, nevyhýbá se stresu, špatně se stravuje. Pak může přijít předčasný porod a rizika se mohou zvýšit. A my také víme, že nezodpovědnost v těhotenství dost často pokračuje i po narození dítěte. Přestože i po propuštění s nimi dál mluvíme, radíme a doslova je školíme, někdy je to marné.



Souvisí rozdílná prognóza vašich malých pacientů i s ekonomickou situací matek?

Jen do určité míry. V České republice máme mnohem lepší výsledky v záchraně a předcházení trvalým poškozením než v USA.

Přitom tam jistě mají špičková centra s nejlepším technickým i personálním potenciálem a vydávají na zdravotnictví více než osm procent hrubého domácího produktu. V čem je rozdíl? Především v daleko dramatičtějším rozvrstvení sociálních skupin a v dostupnosti špičkové péče na vysoce specializovaných pracovištích. Správná organizace a rozvrstvení péče může totiž převyšovatsílu vynaložených peněz. V USA začali koncem minulého století decentralizovat neonatální péči a kvalita poklesla.

U nás jsme péči v 90. letech centralizovali a dostavil se pozitivní efekt. Už na přelomu tisíciletí jsme byli srovnatelní se Skandinávií, která je na evropské špičce. Ukazuje se, že se musíme vyvarovat představ o užitečnosti magické ruky trhu a rozhodující roli pojišťoven. Nebudou-li respektovány hlasy odborníků, hrozí narušení sítě kvalitních pracovišť. Nejnáročnější neonatologii, ale i medicínu obecně, mohou dělat jen špičkově technicky a lidsky vybavená centra. Když jde o život, zejména o život, který teprve začíná, tak nemohou rozhodovat úředníci od zelených stolů. Nebo vlastně mohou, ale pak je to cesta do pekel.



„Zatímco ještě před dvaceti lety jsme byli tváří v tvář pravděpodobnému handicapu téměř bezmocní, dnes mu umíme z velké části předejít nebo ho významně zmírnit.“

„Řeknu to třeba trochu tvrdě – neonatologie kvalitu populace nezhoršuje, ale zlepšuje. Selekce skupin nebo jednotlivců na podkladě sociálně-ekonomického inženýrství je eticky neakceptovatelná.“

Kdo je prof. MUDr. Richard Plavka, CSc.

Předseda České neonatologické společnosti. Profesor 1. lékařské fakulty UK. Člen mnoha zahraničních odborných společností, autor a spoluautor významných odborných publikací. Primář neonatologického oddělení 1. gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.



Zdroj: http://www.muzes.cz/
Autor: Zdeněk Jirků